Na divadelní klub nově dohlíží busta E. Vojana

S příchodem nové divadelní sezóny jsme trochu vylepšili náš divadelní klub. Čím? Bustou Eduarda Vojana, kterou vytvořil sochař Jan Štursa, jeden ze zakladatelů českého moderního sochařství. Pro někoho drobnost, pro nás symbol a pocta.

Eduard Vojan

(5. května 1853 Praha-Malá Strana – 31. května 1920 Praha)

Již jako dvanáctiletý, i přes zákaz svého otce, tajně navštěvuje malostranský ochotnický spolek Thalia. Dle přání otce měl Eduard původně studovat na vojenské Kadetce školy pražské, nakonec ale jde do učení na litografa. Stálé roztržky s otcem ho přinutí opustit domov a v roce 1869 se přidává ke kočovné venkovské herecké společnosti J. Kramera. Svou profesionální premiéru před obecenstvem si odbude 24. února 1869 při vystoupení v Unhošti.

V roce 1888 dostává nabídku na odehrání dvou představení na prknech Národního divadla v Praze v roli poručíka Berndta v Moserově hře Zlatohlávek. Zásluhou poněkud drsnějšího hlasu a realistickému hereckému projevu se zpočátku nemůže prosadit do významnějších rolí.

Obrat k lepšímu se stává obsazení do role Francka, na výslovné přání V. Mrštíka, ve hře Maryša. Mistrovským výkonem tak pokládá základy své úspěšné kariéry. Vojana začali prosazovat do svých her současní čeští dramatici, A. Jirásek, J. Kvapil a další. S příchodem nového století se v divadlech začínají prosazovat nové moderní směry režijního pojetí. Odklon od romantismu k realismu prosazuje v Národním divadle režisér a herec Josef Šmaha a především režisér Jaroslav Kvapil, pod jehož vedením vytvořil Vojan své nejvýznamnější divadelní role, hlavní role v Shakespearovských dramatech, ve hře E. Rostanda Cyrano z Bergeracu, Mefista ve Faustovi a mnohé další. Eduard Vojan je považován za hlavního představitele a průkopníka psychologického realismu na divadelních jevištích. Během svého působení v Národním divadle vytvořil 309, převážně hlavních, postav.

Jan Štursa

(15. května 1880, Nové Město na Moravě – 2. května 1925, Praha)

Již od raného dětství byl nadaný kreslíř. Během studia v Hořicích vznikaly jeho sochařské prvotiny. Základním materiálem byl pro něj bronz a kámen, ke kterému přilnul již na studiích v Hořicích. Teprve až na Akademii začal krystalizovat osobitý profil jeho díla. Jeho učitel a vzor Josef Václav Myslbek byl jeho nadáním nadšen, patřil k jeho nejlepším žákům, avšak později se Myslbekovo klasické dílo dostalo do konfliktu s jeho vlastním citlivým a volným stylem tvorby. Během návštěvy Paříže roku 1904 se setkal s moderním francouzským sochařstvím (Bourdelle, Maillol) a byl silně ovlivněn díly Medarda Rossa.

V posledních letech svého života se věnoval převážně portrétní tvorbě. Známé jsou především portréty – Max Švabinský, T.G. Masaryk, Alois Jirásek, Jan Amos Komenský, Marie Hübnerová, Leoš Janáček, Božena Němcová a Bedřich Smetana nebo právě Eduard Vojan.