Rozhovor se Žanetou Bergmanovou vznikal pro Vosk(n)oviny (zpravodaj vydávaný Divadelním souborem Jiřího Voskovce Sázava) bezprostředně po konci představení A do pyžam v pátek 19. 1. 2024 v KD Sázava. Rozhovor vedly Klára Sottnerová a Nicole Miková.
Jaká byla Vaše cesta k divadlu?
ŽB: U nás byl velký divadelní boom v době, kdy jsem byla na základce. Kamarádky hrály právě v libickém souboru. Byla jsem se podívat na představení Princezna Máňa, které mě hrozně bavilo, bylo super. Říkala jsem si, že je parádní, že tam kamarádky hrají a můžou se ukázat světu. To mě vlastně nakoplo k tomu, že jsem divadlo také začala chtít dělat. Dostala jsem se do junioru a propracovávala jsem se postupně dál. Jsem v souboru od nějakých devíti, desíti let až doteď.
Je role v této hře dosud Vaší největší rolí?
ŽB: Určitě. Co jsme dělali ta dětská představení, tak to byly jen takové menší role… hrála jsem třeba Mařenku se zvířátky, což byla role větší, ale jinak je tohle určitě větší role z těch, co jsem měla. Mám to takové chaotické, protože sice hraji od devíti let, ale v divadle jsem se našla až teď, po té dvacítce. Měla jsem i dlouhou promlku, protože jsem se v pubertě bála hrát s dospělými… dělali jsme třeba komedii, ve které jsem měla být už dospělá žena a nechybělo tam takové to líbání. Pro mě to v té době bylo: „Panebože!“, tak jsem z toho vyskočila a víc jsem začala hrát až teď.
Víte, proč jste byla do této role vybrána?
ŽB: Kluci o tom, že se chystá nějaká hra, ve které bych možná mohla hrát, začali mluvit, když jsme byli v Chorvatsku. Tak jsem si říkala: „To by bylo fajn.“ V té době jsme hráli Slaměný klobouk, kde jsem dělala tanečnici. Zatancovala jsem si, měla jsem to ráda, ale herecky jsem se tam úplně nevybila.
Jak jste se s rolí sžila?
ŽB: Úplně dokonale (smích). Hraje se mi sama. Když se byli rodiče podívat na premiéře, tak řekli, že to jsem já. Na té postavě mě baví, že není hloupoučká… ona všechno ví. Sžila jsem se s ní hnedka.
Kdybyste se obsazovala sama, dala byste si tedy stejnou roli?
ŽB: Určitě. Ze začátku, když jsem hru četla, se mi líbila role Jacqueline (manželky, pozn. red.), později jsem si ale říkala, že obdivuji Verču, která ji hraje, protože musí být pořád taková nazlobená a v ráži… je neuvěřitelné se v tom držet. Myslím, že bych to nedokázala.
V rámci role vystřídáte hodně kostýmů. Ve kterém hrajete nejraději?
ŽB: Vždycky jsem si stěžovala, že mám na sobě nejvíc věcí, protože na jevišti je teplo a já mám těch tisíc vrstev, na konci potom ještě ty ponožky (smích). Nejpohodlnější je asi to pyžamo, ale je v něm hrozné horko.
Máte vysněnou roli?
ŽB: Vždycky jsem chtěla hrát v nějaké velké pohádce, což se mi teď podařilo. Hraji zlou sestru v Popelce, kterou režíroval Tomáš Čivrný.
Je ještě něco, co by Vám na jevišti nebylo příjemné?
ŽB: Jít víc do naha nebo být fakt nahá, to by u mě bylo… nedala bych to. Vím ale, že jsem se hodně posunula a že bych dokázala zahrát role, které jsem v těch šestnácti nedokázala.
Jak dobře znáte Sázavu Vy?
ŽB: Jsem v Sázavě podruhé, takže o ní nemám úplně velké povědomí. Skončím u Voskovce a Wericha, to už je taková klasika. Nemám to tu probádané.
Autor fotografie: Vladimír Trmal